Koho by napadlo, že zrovna kojení bude v posledních letech takové kontroverzní téma. Tolik úhlů pohledu, tolik dogmat a bohužel i mnoho poškozujících tvrzení a rad. Ať už stran lékařů, rodinných příslušníků a stále častěji i odbornic na kojení, tzv. laktačních poradkyň. A ty by přece měly vědět, no ne? A na druhou stranu neuvěřitelně velký balíček emocí, lásky a vzájemné blízkosti. Na který se čím dál častěji zapomíná v mlze informací, jenž se na nás z okolí valí. Tak já ti tedy něco řeknu ☺
Věz, milá, že kojení je snad nejpřirozenější věcí na světě. Je to hotový výživný koktejl, elixír vitamínů, minerálů, probiotik, tuků…zkrátka všeho, co tvé miminko potřebuje ke zdravému růstu. Je to až neuvěřitelně dokonalý a vyladěný „systém“, který umí naplnit snad všechny potřeby tvého malého tvorečka. Pusinka miminka dává signály bradavce a tím i tělu matky. To pak dokáže do mateřského mléka vyrobit jedinečnou směs všeho, co v daném okamžiku miminko žádá. Takže, pokud je nemocné, dává signály, které léčivé a imunitní látky potřebuje. A funguje to i naopak! A pak že zázraky neexistují. Jde o perfektní propojení a spojení jednotky maminka – miminko. Proto mě někdy dokáže překvapit, že se žena rozhodne nekojit vůbec.
Pojďme společně zbořit některé mýty, které se stále ještě drží a jsou v naší společnosti hluboko zakořeněné. Naštěstí přibývá moudrých a empatických žen, mj. i laktačních poradkyň. Neboj se nesouhlasit, ponech si své kritické myšlení a vyber si ze všech nabídek i pomocných žen jen tu, která s tebou rezonuje, podporuje tě a uklidňuje. Sama v sobě poznáš, kdo je tím pravým ořechovým právě pro tebe.
Na lekcích s maminkami, v ordinaci, v nemocnici, prostě všude okolo sebe třeba zaslechnu, že je přední a zadní mléko, sladké a tučné. A sama jsem tyto nesmysly četla a věnovala jim pozornost, kdysi, u prvního dítěte. Dnes vím, že je jedno, jak se mateřské mléko dělí, pokud se tedy vůbec dělí. Důležité je, že teče. A také ho není ani málo, ani není řídké a už vůbec ne horší, než umělé mléko. Jsou období, kdy je kojení náročnější, protože miminko třeba potřebuje mlíčka více a chvíli trvá, než si jej vytvoří. Nebo je miminko nemocné, něco ho trápí a odmítá tolik pít. Zkrátka takových krizových situací zažije každá žena během kojení opravdu hodně, ale s kvalitou mléka a jeho hojností to nemá nic společného. Pokud se v tomto okamžiku setkáš s nešetrným a invazivním přístupem, je jasné, že můžeš přestat kojit úplně. Proto nejdříve přemýšlej a vracej se zpět k sobě dovnitř, zda je to opravdu to, co chceš, nebo to chce někdo jiný.
Za nejvíce invazivní a poškozující považuji přístup, který se stále drží na některých novorozeneckých odděleních. Miminko je do kojení nuceno, je hrubě přikládáno, nebo se ženě „nacpou“ kojící kloboučky. Že prý vpáčené bradavky. No to sotva! Tvoje bradavky jsou naprosto skvělé a dokonalé, žádných kloboučků netřeba. A ano, kojení je práce a to v začátcích na plný úvazek, často pomalu i 24 hodin denně. Bradavky si zvykají, mohou bolet, mohou být i poraněné. Tady tě uklidním, vše má své řešení a pomůže ti trpělivost a podporující prostředí. Neboj se říct si o pomoc a nevzdávej kvůli tomu kojení. Až později přijdeš na to, že jsi udělala obrovskou věc a zvládla jsi to! Jsou různé školy a podpůrné systémy, které se zabývají kojením a podporou žen. Vybírej pečlivě a ideálně někoho nezávislého, jedině tak máš jistotu, že ti nebudou nabízeny nesmyslné pomůcky všech možných značek a typů. Ušetříš si spoustu nervů i peněz.
Přežívají i dogmata, že miminko má na kojení určité časové intervaly. Například by mělo být u prsu maximálně 15 minut. Nebo by mělo být kojeno přes den co 3 hodiny, v noci co 4 hodiny. Taky se má budit, nebo se nemá budit na kojení? Zlatý selský rozum a taky trochu té vědy kolem. Miminka mají nejen potřebu jíst, ale i sát. Mají také různě (ne)zralý nervový systém a kromě uspokojení hladu, potřebují uspokojit i pocity samoty, neztratit se v novém prostředí a ve svých emocích. Potřebují cítit tlukot matčina srdce, její vůni, jen tak si dudlat a ladit se na určité spánkové vlny. Byla by to hotová alchymie, která by vydala na samostatnou knížku. Jen bych ráda poukázala na to, že každé miminko i každá rodina má jiné startovní podmínky. Nejen proto tyto časové intervaly nemohou a nesmí fungovat. Jsou děti, které to může traumatizovat a zároveň jsou děti, kterým to může i vyhovovat. Najdi si svůj systém, pokud ho potřebuješ.
Staré dobré a někdy i nervy drásající: „Spokojená maminka, spoKOJENÉ dítě.“ Dobře se poslouchá, už hůře víme jak na to. Opět platí, hoď se do klidu, hlavně se z toho nepo*rat a pak i to mateřské mléko poteče proudem. Začátky mateřství nebývají vždy jednoduché, nic není zadarmo. Věřím však, že to zvládneš, najdeš si svou cestu a tvé miminko ti to určitě vrátí. A pokud se třeba nepovedlo, dokrmuješ nebo nekojíš vůbec? Prostě jsou věci, které se stávají, a někdy to v daný okamžik nešlo lépe. Neměj pocity viny, nesrovnávej se a ani nehodnoť jiné ženy v okolí. Každá máme svou cestu a i miminko na umělém mléce můžeš krmit v náručí, využívat kontaktu kůže na kůži, nosit nebo třeba mít u sebe v posteli.
Z pohledu fyzioterapeutky je kojení i perfektní terapie na některé neduhy. Taky je to dobrý diagnostický nástroj. Stává se, že některá miminka preferují jeden prs. Nebo se hůře přisávají a mnoho a mnoho dalších maličkostí, kterých si maminky všímají. Nepropadej panice, „negůgli“ a začni včas řešit se zkušeným terapeutem. Některé vývojové nesrovnalosti jdou velmi rychle vyřešit a i kojení je pak mnohem komfortnější. K invazivním úkonům, jako je stříhání uzdičky v pusince miminka prosím přistup, až když je vyčerpáno všechno ostatní. Rozmáhá se nám to tady a není to zrovna šetrné k psychice maminky ani miminka. Ve většině případů se tím nic nevyřeší. Problém je často jinde.
A rada maminky pěti dětí na závěr? „Koj podle potřeby miminka, ne podle potřeb chytrého okolí. Dej víc na sebe a pozoruj, nespěchej, zkoušej, povzbuzuj se a pochval se za každou maličkost. Moc doporučuji naučit se kojit i vleže a nedělat u kojení jinou činnost.“ Jsi nejlepší mámou pro své miminko!
